Monday, October 28, 2024
Friday, October 25, 2024
Dnes jsem chtěla vystoupat na nejvyšší místo Českého lesa. Včera před odjezdem se plán změnil pro nemoc přátel. V posteli jsem otevřela vypůjčenou knihu, Fausta, a začala číst. Ráno se můj organismus probudil spocený. Bylo později než obvykle. Bylo světlo. Ukrojila jsem tři krajíce chleba upečeného na cestu, zabalila je do zeleného ubrousku z Ikea a uložila do batohu společně s igelitovým pytlíkem granulí pro Hráška. Odešli jsme spolu do lesa jako každé ráno a z lesa pokračovali rovnou do kanceláře. Když na náměstí Míru kupuju v řeznictví U Červinků polévku, Hrášek čeká u poštovní schránky. Je pevně zapuštěná do země na okraji dlažby náměstí a Hrášek odtud má dobrý výhled na okolní pohyb. Dnes stál před schránkou muž s hromadou knih v rukou. Pozdravil mě a jednu z nich mi nabídl. Knihu o meditaci a víře. Rychle ji přede mnou prolistoval, bylo to brožované vydání, kniha se kroutila na všechny strany. Potom se zeptal, jestli mám duši. Řekla jsem, že ano, ale knihu si koupit nemůžu, protože v batohu mám Fausta. Hrášek se usadil pod poštovní schránkou, muž pokračoval v prodávání knih, já jsem vešla do řeznictví. Držťkovou polévku neměli. Koupila jsem čočkovou.
Mojí práce v kanceláři je pořád tolik, že často vydrží až do tmy. Dnes ne. Nedokončená tam zůstala ležet. V příjemném světle podzimního odpoledne jsme odešli do sadů nad městem. Hrášek se vlnil vysokou trávou mezi starými odrůdami jabloní, jednou si odběhl pozdravit Ramba. Ten se procházel zrovna kolem na vodítku veden svou paní. Já se věnovala trhání jablek ze stromů, ze kterých zatím neopadala. Dvě tašky unesu. Šlo mi to rychle, přesto se světlo začínalo ztrácet, když jsme opouštěli stromy. Světlo Slunce. Naopak světlo lamp už zářilo na cestu ze sadu. Než jsme přešli pole, setmělo se. Před námi stála čtvrť s novostavbami rodinných domů, novými silnicemi a pouličním osvětlením. Všechny domy si tu byly podobné, lampy nesvítily. Já jsem trochu bloudila, Hrášek nebloudí nikdy. Jde se mnnou. Jdu domů číst Fausta.