devět a půl

 

technik si přijel zaměřit okno s prasklým sklem. Výměna proběhne co nevidět, ale ne hned, práce je hodně. Vysvětlil mi to: lidi nebyli v létě v Chorvatsku, v Egyptě, teď zase jen sedí doma a dýchají, tím se jim rosí okna a oni jak mají čas, tak si toho všimnou, a jak mají peníze, protože nebyli v tom Chorvatsku nebo Egyptě, tak je investují do rekonstrukcí, většinou to vyjde přesně na výměnu oken...odvětví oken tedy vzkvétá.
 

Slunce začalo hřát. Rampa se uzdravil, včely vyletěly, já jsem vytáhla motorku.

 

ocitla jsem se v zrcadle opřeném o skleník na zahradě u chaty kousek od Lechotic. všechno padlo do bílé, jako by se sníh vracel stejnou cestou tam, odkud přišel.

 

 v jedničce bylo podezřelé ticho. podezření se naplnilo.

v pátek mi začal další rok života a Peťa dobře vypálil, v sobotu je tedy co slavit

 

teplárna. nejlíp vypadá v mrazu.

 

Roztěkanost. Včera ráno, těsně před tím, než jsem opustila byt a vydala se za prací, zavadila jsem pohledem o ibišek. Lehce povadlý mi připomínal můj vlastní slib ostříhat jej. Tentokrát se mi podařilo přijít s touto myšlenkou až do kanceláře, ani vaření kávy a příprava chleba s máslem a se sýrem ji naštěstí nezasypaly. Zadala jsem do vyhledávače stříhání ibišku. Ibišky byste měli stříhat v prosinci nebo začátkem ledna. Byla to první zpráva v seznamu odkazů. Dál nepátrám. Není čas. Je začátek února. Tedy nejsem v termínu, ale jsem blízko. 

Plán na dnešní ráno je jasný. Les, káva, tousty a střih ibišku. Plán jsem dodržela až po tousty. Během dvou kroků od jídelního stolu k nůžkám zavadila jsem pohledem o cykas. Trčí z něj tři odumřelé větve. Dracena by potřebovala osprchovat, ze zelence trčí rozmnožovací výhony, na kuchyňském okně jsou dva květináče s rostlinami, které byly. Vzala jsem nůžky, igelitový pytel, a všechny zelené, co s mnou bydlí, jsem obešla. Ibišek zůstal poslední na řadě. A tu mě napadlo, že střih bude významný, proto je třeba změnu zaznamenat. Nachystala jsem místo v ateliéru, foťák, světlo, rostlinu. Samotný střih proběhl rychle. Zpětný proces úklidu rostliny, světla, foťáku a ateliéru byl rychlý. Rádio ohlásilo poledne. Teď přemýšlím, jestli byl tento postup projevem mojí roztěkanosti, nebo důkaz, že život se nikdy neubírá přímou cestou. 

 Rampovi se od dnešního rána daří normálně dýchat. Ve středu v podvečer se v přítmí světla z rentgenového snímku jeho plic tři zvěrolékaři dohodli na rošádě léků, nějaké přidali, nějaké ubrali. Takový pes, když se po dlouhé době pořádně nadechne, získá sílu, že by mohl úly přenášet. Záleží samozřejmě na úhlu pohledu.