letní deště zvedly hladinu rybníka, a tak jsem během nedělního dopoledne provedla údržbu ukotvení. obrazy na rybníku už jen neplavou, začínají s rybníkem dokonale splývat.

https://youtu.be/1WjFpELjy28 

Hradecký slunovrat. Slunko se skutečně vrátilo.

Koncem března, tedy v době, kdy se na Zemi začal čím dál rychleji dramatizovat děj celosvětového představení Koronavirus s taggy drama, komedie, horor, politické, scifi atd. jsem si pořídila nové závěsy. Kvůli focení. Původně kvůli aktu. Tou dobou také přišel email od Tomáše Pospěcha, byl poměrně dlouhý (ale to je subjektivní, protože pomalu čtu) a souvisel s předefinováním zadání úkolů do předmětu Intermediální tvorba. Z celého toho dlouhého odstavce jsem si do hlavy uložila následující pokyn: Pokuste se reflektovat zkušenost s koronavirem. Opustit dlouhá léta zpracovávané téma Západu Slunce mi přišlo líto...

Pomalu končí červen a já jsem dnes v noci dokončila svou osobní reflexi:

https://youtu.be/NtHzxuOktg4 

Zatímco v Praze v Domě u Černé Matky Boží byla zahajována výstava Tři dekády - ITF, v Zádveřicích před kanclem vyrostl bílý párty přístřešek, pod ním žhnul gril a na zánovní mateří mřížce, kterou dostala Anička od Davida jako dar do dalších, teď už hlavně včelařských let, se nosily nařezané bulky. Chvíli se povalovaly na grilu, zezlátly a staly se útočištěm pro štavnatý kus mletého upečeného hovězího masa. Společně se salátem, rajčetem, okurkou a plátkem chedaru vytvořily na patnáct metrů vonící barevně výrazný objekt. Je to taková ikona štastných chvil naší doby a říká se jí hamburger. Každý si ho potom podle uvážení dotvořil kečupem a snědl. Vedla se u toho spousta řečí, veselých i podivných, tak jak je už znám. Jaké řeči se vedly u Černé Matky Boží, netuším. 

Opava-Zádveřice. ranní jízda vlhkou krajinou, která voní posečenou trávou a deštěm, skotský pocit a melancholie.

Printer ze mě asi nebude, ale pokrok je znát, jsem rychlejší. Dnes jsem si troufla zatemnit koupelnu až v devět večer a před jedenáctou bylo hotovo...v pátek je oslava, Anička s Davidem už se perou ve škopku.

den za oknem. na čajovou zahrádku jsem osadila poslední jarní osadníky. velký bílý samozavlažovací truhlík teď obývají dva koriandry, petržel, dobromysl, tymián a bazalka. uvidím, jak se sžijou. než začala odpolední bouřka, stihla jsem přeplavat půlku svého oblíbeného jezera. voda je báječná a vzduch voní. do lesa jsme se s Rampou dostali až po večeři. i tam byla voda, vznášela se nad stromy v oparu, tekla úvozovou cestou ve stopách po těžkých strojích. na konci svažující se pěšiny mě zaujal velký tmavý objekt, považovala jsem ho za vývrat. jenže se hýbal. uvázala jsem Rampu na vodítko, přešla svahem na druhou pěšinu, pro dodání odvahy  vzala do ruky velký klacek, a pak jsme co nejrychleji opustili les. myslím, že to bylo prase.

 Na svět přicházíme z vody a ze tmy...

Soubor fotografií stmívajících se vodních hladin Nightswimming vrací obrazy zpět na vodní hladinu. Pracuje při tom inverzně se světlem, jakmile pravá hladina začne své světlo ztrácet, její obrazy se rozsvítí. Galerie na zámeckém rybníku na Raduni otevírá za soumraku. 

Fotografie budou plout do 31.8. 2020


...mám z té instalace obrovskou radost 

 nainstalováno. s pomocí přátel.