odfouknutí ze Stolové hory, ztraceni na vinici

z další vánoční návštěvy. nebyl čaj, byla slivovice...a záhada tajemného nápisu na velmi zajímavých hodinkách. Peťa to jako správný vědecký pracovník louskl, nic složitého: Swiss Made.

 dnes byla taková teplota vody, která vyžaduje sebekázeň.  jakousi sebekázeň jsem našla, asi protože se na koupání v jezeře těším už měsíc. čistý cejlon doma zahřál.

je ráno. Lidé vyspávají, ještě dokončují přeměnu lahodných soust ze svátečních stolů na opravdové, dobře uložené hodnoty. Ti, co jsou čilejší, anebo mají vánoční logistiku složitější, už sedí v autech a přesunují se na další místa setkání. Takových ale není mnoho. Jdu s Rampou k řece a u přechodu přes silnici nemusím ani zpomalit. Myslím, že přemýšlím. Když překročíme železnici a kličkuju mezi kalužema na blátivé pěšince, z jedné strany autoservis, z druhé sklad průmyslového materiálu, vytrhne mě ze zamyšlení ostrý svist nad hlavou a vzápětí rána. Vlastně spíš žuch. Stojím a zírám na holuba, který žuchl na nízkou střechu z vlnitého plechu. Překulil se, ještě trhl křídlem a už se ani nehl. Svist zatím mizí s ostatními křídly na západ. Holub na plechu se pořád nehýbe a já stojím v oblaku padajícího peří. Pořád nechápu, co se stalo. Sleduju holuba. Je mrtvý. Co s tím? Vidím ho zřetelně, přitom je tak daleko. Můžu si jen udělat fotku, jako vždycky. Dál. Jdeme kolem řeky, trochu se mi chce brečet. Ale nakonec to spolknu. Nad tou pěšinou vedou dráty. Holub letěl pomalu a nízko. Než jsme obešli řeku kolem, přijala jsem jeho smrt jako součást koloběhu a basta. Jenže když se vracíme po pěšině zpět k trati a ještě věnuju holubovi kontrolní pohled, pohne se. Nepatrně. Nejsem si jistá. Takže jsme tam opět stáli nevím jak dlouho. Rampa čeká. Má se mnou trpělivost, když zkoumám míru života v holubovi. Já takovou často nemívám, když on čmuchá. Zvláštní ráno.

o dva dny později. Je ráno, jdeme k řece. Na nízké plechové střeše za tratí holub neleží. Variant, kam se poděl, je víc. Já věřím, že odletěl.

 Blanče v listopadu poctivě přebírala hrách půlený a čočku. vyplatilo se, včera se od stromečku vykutálel oříšek a v něm...radost. už se chystá na ples. celý boží hod ukončí večerní darjeeling.

vánoční cesta k rodičům vedla přes les a byla plná ledového větru. mamka mi vždycky vaří yellow label s cukrem a citrónem. vždycky si na něm pochutnám.

Nilgiri. a Velká cesta malého pána.

když jsem ráno přicházela s Rampou do práce, byla ještě tma podobná mlze, kterou popisují v Rákosníčkovi. tedy na sobotu poměrně brzy. proto jsem si musela dát dvakrát snídani. dva hrnky english breakfast. letošní pracovní rok ukončil originálně Rampa, když smetl tlapkou ze stolu hrníček na kávu. káva byla dopitá, takže mě nenaštval.

děcka jsou o rok starší, letos už něktěří dávali stezku za pokladem úplně sami. ve sněhu. poklad našli a jeho porcování bylo při množství hledačů trochu chaotické, ale na všechny se dostalo...

odmítla jsem punč a uvařila si milk oolong. snese pět nálevů. do odchodu na večírek jsem od rána stihla uvařit jen dva.

v podvečer jsem na návštěvě u babičky odmítla pivo a dala přednost čaji, i když vím, co to obnáší...včas jsem zasáhla, takže čaj byl bez medu a babička prohlásila: "to budeš mít jenom vodu." ale ráda piju z hrnku s kačenou, co má šátek kolem krku, a taky se v té červené tekutině zajímavě odráželo světlo. proč si čaj fotím, to se mi nepodařilo babičce vysvětlit.

bancha. tentokrát jsem vyčerpala všechny tři nálevy.

ze školy zpět v kanclu...dlouhodobě trávím v kanclu prací spoustu času a spoustu času po práci teď budu trávit V KANCLU. má kniha dostala požehnání. večerní darjeeling jsem dnes uvařila do velkého hrnku.

žlutá značka spojující Hotel Duo a Velké Karlovice je zapadaná sněhem. v Miloňově začíná namrzlý asfalt, který klouže. ráda se cestou rozhlížím...nejdřív jsem si myslela, že mám přeražený nos. ale ne, zranění je sice výrazné, ale jen povrchové. všechno zklidnil sváteční večerní derjeeling.

po dvou dnech studia jsem zatoužila po čaji. na baru jsem si objednala horkou vodu do pullitru, přidala sáček černého čaje, plonkovní mléko od nějaké vypité kávy, jednu porci medu v plastu a pytlík hnědého cukru - čaj bude až doma. na večerní besídku jsem byla svěží.

vypravila jsem se na cesty. dnes přespím v pokojíčku, kde dinosauři dávají dobrou noc, ráno dostanu čaj z čerstvé máty, vtip o indiánech a na cestu do školy oranžovou veverku, soba, koalu, tukana, lva, hrocha, klokana, opici, slona a žirafu.

naše kartografické vydavatelství je svěží vizionářská společnost. přestali jsme fotit novoroční přání na vánočním večírku, teď fotíme v pracovní době. po náročném pracovním dni jsem si před cestou domů chtěla dopřát jeden Ceylon, jenže z pytlíku se vysypala jen nuzná hromádka prachu, i když ceylonský, raději jsem ho řízla Nepálem. Ať má čaj nějakou chuť...

když jsem přišla z práce domů, stímavalo se a bunda byla navlhlá od deště. ale měla jsem v batohu nové punčocháče. sice ne tak vánoční, jak jsem si představovala, ale alespoň červené jsou. Rampa už se těšil ven, chtěla jsem zajít kolem výzkumáku k řece, ale zatáhl mě do lesa. vyšli jsme na kopec a zase dolů, bez čelovky. Rampa tam všechny cesty zná, vede, mě stači jen sledovat míhající se bílou šmouhu pod nohama. doma jsem uvařila Roibos. směs african sun. normálně takové věci nepiju, ale byla mi zima a představa afrického slunce hřála. přestože jsem čaj připravila do bílého hrnku, byl temný. hřál. bolest hlavy ustoupila. když jsme se později s Rampou vrátili z nočního sídliště, uvařila jsem další hrnek.

skořicový oolong. bolest hlavy

 začátkem soboty jdu dvě hodiny městem domů. prší. a když se před polednem probudím, je venku úplně jiná sobota. natáhla jsem interval v umývaní oken na dva roky. s intervalem roste okouzlení z výhledu, který teď budu pár dní mít, než se skla opět potáhnou filtrem z pouličního prachu. koncem soboty piju Darjeeling.

 vánoční večirek. nad městem. sníh není pravidlem, tma ano. před cestou jsem vypila jeden Ceylon Lover's Leap. kdybych měla vybrat jediný černý čaj, který budu v životě pít, bude to Ceylon. ale já vybírat nemusím.

Kancl voní, dorazila čerstvá zásilka čaje a kávy...Hojicha je zelený čaj, z Japonska, pražený. Má chutnat po pečených kaštanech a kakau. Chutná tak. Louhuje se třicet sekund. Mojmír prohlásil, že to už si můžu rovnou natočit hrnek teplé vody.

zvláštní den...večer hledám něco, co mě uklidní a uspí. našla jsem Pohodu z Brna.

když jsem usínala, začínal už dnešní den. když usínám jinde, než ve své posteli, sleduju stíny na stropech, od pouličního osvětlení nebo jiného světla. dnes kreslila dohořívající vánoční svíčka a v pokoji voněly čerstvě upečené perníky. druhý začátek dne byl v zářivkovém světle kaceláře s hrnkem english breakfast.

musela jsem být přísná. děcka neloupili perníček, ale už těsto...k tomu jsem upíjela černý s cukrem a citrónem

 Sejak. korejský zelený čaj. charakteristika jeho chuti se zmiňuje o dozvucích kokosového mléka...

začal posinec. tak, nechám svůj svět smrsknout na fotku a čaj. vlastně to tak bylo celý rok...

poctivě jsem dnes zpracovala těsto, kilo těsta, na perníky. a k tomu, jeden z mých nejoblíbenějších: milk oolong. čaj fermentovaný jen tak napůl, před zaschnutím se lístky ochutí mléčným aroma. nejlepší mléčný úlong prodávají ve Zlíně v dobré čajovně. Je z Číny.