přišel čas sdílené úrody

sedm. 

je dospělý. 

chodí se mnou do knihovny.

 čeká venku, protože nečte.

mezi lidmi

sólo pro Míšu

sólo pro Rampu

kouzelné místo, tajuplný potok za chalupou

Peťa velí sekci Dřevo na oheň. Dělá to dobře, už zlomil pilu. A už koupil novou.

šli jsme na pivo a na zmrzlinu do dědiny a rázem jsme se octli na utajené svatbě na Valašsku. herci z Prahy nám sice vypili Hrádek, ale nanuky zbyly

prázdniny. na samotě u lesa. je to tady prostě krásné...ty rána, ty ovce, ty krávy, to kvasící ovoce, ty vůně, ty výhledy, to horko, ty louky...a ty večery plné špekáčků a lišek, co dávají dobrou noc.

Léto v Želivu.
Opustili jsme klášter. Dům kousek nad řekou s malým dvorkem, rozpadající se stodolou a chladným sklepem je dobrá volba. Nekompromisně horké dny tam plynuly jednoduše, s Poutníkem na dvorku, v sibiřkách a svetru ve tmě sklepa, pod hvězdama a s kačenama v řece nad jezem. A se sousedovic psem. Říkali jsme mu Alíku, Žeryku, Blbečku, Punťo, a taky debile, když s hlubokým barytem vyskakoval na zeď, aby mrknul, jestli řešíme špakáčky nebo fotky. Moment překvapení měl vzládlý. Těžko říct, co ho zajímalo víc, ale když jsme na závěr v sobotu večer vytáhli světla, neodolal...a překvapil.

Cesta do Slepičích hor byla v plánu dlouho. Víc než rok. To je docela dlouho...cestou do základního tábora u Kancelářského rybníka odpadl stan, přibyl french press a pět lahví červeného vína. Vyzrálá realizace. Dobyly jsme Kohouta. Key to Victory? Bohaté snídaně v trávě...