ostré světlo a hluboký stín. zahrada na konci května.

je to sedm let od mohutného večírku na Kovárně, na kterém jsme mimo jiné stvrdili sňatek prstýnky a polibkem. letos jsme toto výročí poprvé oslavili, a tím je stanovena perioda oslavy sňatku na sedm let

opět z kavárny...nedělní bílá terasa plná už ostrého západního slunce a nad ní hlas zvonů, rozlévající se po celém prostranství velehradské baziliky. když dozněly zvony, mohl se naplno rozeznít hlas bmw...

Nejprve ležela u cesty mrtvá kačena, na zádech, s krkem zahnutým tak, že dovolila hlavě odpočívat na hrudi, zatiší vlámského barokního malíře. Mrtvý holub v Bartošově čtvrti ležel také na zádech, stejně jako potkan v Lípě u krajnice. Zajíce v zádveřickém kopci zastihla smrt uprostřed silnice a jestli leží na zádech nebo nějaké jiné části těla, to už bohužel nebylo poznat. Když jsem večer spojovala části španělských přísloví, utopila se v mém kapučínu moucha. Mola, který lítal doma po chodbě, jsem usmrtila úmyslně.

Mientras hay vida hay esperanza.

nedělní odpoledne, kdesi napravo Velký pařezitý, kdesi nalevo kamenitý sráz potoka a na něm dojezd do cíle, uprostřed obrazu postavy gigantů

dnes. cestou domů jsem z kola zahlédla podivné podobenství...

Že bude dneska pršet, to jsem měla nastudované už od půlky týdne. Ráno to sice bylo jen nesmělé mrholení, ale než jsem vyrážela do práce, slušně se to rozjelo. Krásné vlhko, můžu jet vlakem, můžu si číst. Dva měsíce zpátky se ranní vlak už stával nesnesitelným, dnes jsem se těšila. Po příchodu do práce snídaně, káva, zprávy...Brouzdala jsem archivem rozhlasu, co bych si tak poslechla. Je těžké vybrat, nemám náladu ani na Aféru s křečkem, už vůbec ne na Markétu Lazarovou, Slova jen přehlédnu, chvilinku váhám nad Mým bohémstvím. Potom uvidím Deštivý den. Viktor Dyk. To se dnes přece hodí. Pouštím záznam, otevírám korektury a chvíli poslouchám spíše bezděčně, jako kulisu, asi další z příběhů, které se po pár minutách změní v hluk, který musím stůj co stůj vytrhnout z uší, jinak se z hlavy stane úl. Ale není to tak. Doposlouchám se výjimečným zaujetím. Příběh soudce, který má štastný život, dokud ho záležitost deštivého dne nepřiměje nahlédnout na své štěstí o poctivých stoosmdesát stupňů...Pak už poslouchám jen hudbu. Když přijdu večer domů, převleču postel, už to potřebovala, udělám krupicovou kaši s jahodama a javorovým sirupem, pak se zabalím do deky a vyjdu si do deštivého stmívání číst mezi balkónové rostliny. Když zaťukám na okno, Miša mi přijde nalít čaj. Nevím už po kolikáté jsem si vzpomněla na Bolaňova slova o tom, že lidstvo může zachránit jen literatura.

vybydlené chatky sportovního areálu Čestlice a pingpongový stůl=kulisy pro první závod dalšího ročníku českého poháru m t b o

ve Zlíně je Literární jaro, a tak se nám podařilo zavřít kavárnu v knihovně

sympatický záhon