letos jsem dala znovu šanci zahajovacímu filmu zlínského festivalu. A? udělala jsem moc dobře.  

Byc jak Kazimierz Deyna

pivoňky se na Podhoří zdánlivě jen tak poflakují po ulici, ale když přijde večer...prolézají plotem. brr

piknik a houpací lehátko z lídlu

oranžová skrz záclony deště, dopolední povyraženíčko pro děti orientujících se a orientující se zaměstnance černooranžového koncernu. industriální sprint

slunce je mi vzorem, tvoří skrytě u nás v bytě

kurátoři dojeli na své výrazové prostředky, a tak bylo nutno povolat na pomoc červenou pastelku. napsat na rovinu - porno, co vede k myšlence - to asi nejde

můj favorit (ještě jsem sice neviděla vše) VII. Nového zlínského salonu? Jan Nálevka a veliká modrá tečka, kresba propiskou. typická blbost, co dá strašně moc práce...a přece to myšlenku má a jiskru vtipu to má. čmárání propiskou je mi blízké.

jak z Prateru, že

všechno jsme to vypili, před chvílí jsem si umyla vlasy a pořád voní kouřem, možná smrdí...drží se to. nechci jít spát, chci držet lehnký pocit navždy, bojím se, že zmizí. jenže! ve Vodrantech roste spousta čtyřlístků

Vodrantský se koná jarní Všesfiňoslet. Jedeme, letos tam budou nové kusy, a tedy i situace slibujicí dojmy. K tomu nám dopomáhej Bečka.

balím dva fotoaparáty, rudku, čtyři druhy čaje a plechovku maté.

pro ilustrační foto postály modelem budoucí meníčka našeho motorestu. Až přijde jejich čas, přejdu na pouhou zeleninu a povidlové tašky s mákem

po prvních závodech. jak bylo? dalece a zima.

ovšem výkonné lihové teplomety master vytvořily příjemná zákoutí.